Želva pardálí (Stigmochelys pardalis)

1 2 3 4 5

Geochelone pardalis

Výskyt: Jižní a východní Afrika: Súdán, Etiopie, Somálsko, Tanzanie, Zambie, Malawi, JAR.
Hmotnost: 18 kg, výjimečně až 35 kg
Velikost: 30 - 60 cm

Charakteristika:
Želva pardálí je po želvě ostruhaté druhá největší suchozemská želva žijící v Africe. Zbarvení je žluté až světle hnědé s nepravidelnými tmavě hnědými až černými skvrnami, plastron je jednotně žlutý. Vyskytují se ve dvou poddruzích, Geochelone pardalis pardalis s výskytem v jihozápadní Africe a v Kapsku a Geochelone pardalis babcocki s výskytem od jižního Sudánu přes jihovýchodní Afriku až po jižní Namibii a Kapsko. 

Prostředí a stanoviště:
Obývá suché písčité polopouště a savany s řídkým porostem.

Způsob života:
Typická želva suchých písčitých polopouští a savan. 
V suchých obdobích putují za potravou do velkých vzdáleností. Živí se nejrůznějšími bylinami v přírodě se spokojí se suchou trávou a sukulenty, které jsou v suchých oblastech dobrým zdrojem vody. 

Stoprocentně tam nepotká sladké šťavnaté ovoce nebo snad krásně zelenou pampelišku, ale v našich podmínkách to nejde moc dobře zařídit.
Jídelníček těchto želv možná vypadá chudě a nepestře, ale věřte mi, že to má svůj důvod.
 
Potrava v zajetí se musí udržovat na dietní úrovni, musíme si uvědomit že jejich trávící soustava je uzpůsobená spíše na suché a polosuché traviny a porosty. Při stálém přísunu čerstvé stravy dochází u těchto želv velmi rychle k pyramidování krunýře díky rychlému růstu.

Přes teplé období je nejlepší nechat želvy pást se venku a přes zimu zkrmujeme seno a čínské zelí.

Rozmnožování:
Délka inkubace: 80 ÷ 180 dní v umělých podmínkách
Samci spolu v době rozmnožování zápasí. Samice kladou dvě až pět snůšek za sezónu, z nichž každá obsahuje 4 - 10 vajíček. Vejce jsou kulatá s vápenitou skořápkou. V závislosti na teplotě a počasí trvá jejich inkubace v přírodě 8 až 12 měsíců. Za tu dobu půda nad vajíčky někdy tak ztvrdne, že malé želvičky musí po vylíhnutí čekat, dokud ji nerozmočí déšť.

Ochrana druhu:
V současné době není zařazena na seznam ohrožených druhů.

Chov želvy pardálí:
Chov této želvy je poněkud náročnější a to hlavně na energie v zimních a studených měsících. Pro pár dospělých chovaných želv by měl být min. vnitřní výběh 1,5m x 2m a venkovní alespoň 20m2. Potřebuje velké, zahřáté a sušší terárium. Vyžadují vysoké teploty (25 až 33C) a pod zdrojem 45°c, noční teploty v simulaci léta kolem 23°C, vysokou vrstvu substrátu k hrabání. Substrát spíše suchý, pouze s místem na spaní mírně navlhčeným, nesnáší dobře  trvale  vlhký vzduch. Venkovní chov je možný jen v teplých měsících od června do září. Noční teploty ve venkovní ubikaci by neměly  klesat pod 18°C, což při našem proměnlivém počasí znamená zařídit temperovanou boudu s termostatickým řízením a udržovat minimum na 18°C, hlavně začátkem a koncem léta kdy jsou noci teplotně nevyzpytatelné.  Želvy krásně vyjídají trávu jako sekačky. Každopádně se na zahrádce velice krásně vyjímají, hlavně v dospělosti, oproti např. želvě zelenavé která se v trávě ztratí.  Sám mám tyto želvy velice rád.

Závěrem lze říci že pokud želvě pardálí dokážeme poskytnout v zimním období dostatek prostoru, tepla a světla, jsou to pro chov bezproblémové želvy.

Tyto želvy nezimují..

TOPlist