suchý chov

1 2 3 4 5

Častá chyba v terarijním chovu suchozemských želv, je chov na suchém substrátu.

Želvy přijímají tekutinu pitím jen v malém množství, hlavní zdroj tekutin kromě zelené stravy je pro ně přijímán povrchem plastronu a karapaxu. Želvy chované na suchu z pravidla mívají časem různé zdravotní problémy z nihž hlavní je porucha funkce ledvin, zácpy, praskání karapaxu a jiné vážné zdravotní obtíže.

- Nevhodné materiály pro podestýlku želv, jsou různé kůrové  a dřevěné drtě, hrubý písek nebo jen kamínky, kočičí podestýlky a jiné umělé náhražky.

- želvám se po takovém materiálu špatně leze, neobrousí si o ně drápky  a v neposlední řadě nepřijímají dostatečně vlhkost.

Když se podíváme do přirozeného prostředí želv, tak podobné materiály nenajdeme.

Já osobně používám  pro chov,  klasickou zeminu písčité konzistence, př. namíchané zeminy s kopaným pískem.

Další alternativou je, kopaný písek se surovou rašelinou. - Tyto materiály dobře drží vlhkost a neplesniví.

Želvy přijímají k životu potřebnou vlhkost, právě z tohoto jemného materiálu, hlavně v noci, kdy se do něho zahrabou, nebo na něm alespoň spí.

U mladých želv je to jedno z hlavních kritérií správného vývinu.

Proto vždy musí být v teráriu min. 1/3 plochy dostatečně vlhká, denně se rosí celé terárium a proléváním udržuje vlhká část na spaní. Toto platí pro většinu evropských želv, u želv uhlířských dvojnásob a i když africké želvy jako pardálí a ostruhatá jsou spíše suchomilné, vlhké podloží na noc je vhodné a to především u mláďat.

Miska s čerstvou vodou je samozřejmostí.

 

TOPlist